Poctivý tuzemák? Zisk nade vše

Alkohol se lidé naučili vyrábět tak dávno, že dnes nikdo nedokáže říct, kdy to bylo. Jisté je, že je tomu již několik tisíciletí. Pravý rum je z cukrové třtiny, převážně z Karibiku. Kvůli kontinentální blokádě, kterou roku 1806 vyhlásil císař Napoleon, nesměly být do habsburské země dováženy některé suroviny ze zámoří. Což mělo pozititní dopad na pěstování cukrové řepy, tedy jedné ze základních surovin pro výrobu etanolu či chcete-li lihu. Tím vznikl tradiční tuzemák, který byl jako náhražka pravého rumu vyroben poprvé v 19. století v někdejším Rakousku-Uhersku. „Tuzemským rumem se rozumí každý rum, k jehož výrobě se používalo tresti a který svými vlastnosmi a účinky má nahraditi rum původní (Jamajka, Kuba, atd…) smí býti vyráběn a prodáván s nejméně 40 % alkoholu“ uvedl profesor Václav Vilikovský už v roce 1947 v publikaci Zemědělská technologie Ministerstva zemědělství.

V Čechách spotřebitelé ve velké míře stále věří, že tuzemák nebo vodka oněch 40% alkoholu stále má. Ale v roce 1997 česká legislativa umožnila u vodky a tuzemáku vyrábět tyto oblíbené alkoholické nápoje s nižším obsahem alkoholu, konkrétně z dosavadních 40 % snížit až na 37,5 %. Řada výrobců se toho hned s „chutí“ chytla. Jedním z proklamovaných důvodů mělo být to, že si jejich konzumenti svůj oblíbený nápoj lépe vychutnají, aniž by se rychleji dostali pod jeho vliv. A na druhém místě, ale v některých případech zcela otevřeně, výrobci přiznali, že důvody jsou čistě ekonomické, aby si udrželi zisk.

To že 40 % alkoholu považuje stále většina spotřebitelů za samozřejmost, potvrdil i průzkum společnosti Respond[1] z dubna letošního roku, který ukázal, že 52,8 % dotázaných se domnívá, že tradiční český tuzemák má mít 40 % alkoholu. Jaká je ale realita na regálech obchodů a v běžných hospodách? Většina výrobců a obchodníku v rozporu s tradicí i očekáváním spotřebitelů nabízí tuzemák s nižším obsahem alkoholu, konkrétně s 37,5 % a je na místě si zde položit otázku, proč tomu tak je?

Spotřebitel by si mohl myslet, že nižší obsah alkoholu pro něj znamená nižší cenu. Alkohol je výrazně zatížen spotřební daní. Snížením obsahu alkoholu tak výrobce ušetří a mohl by například tuzemák nabízet levnějí. Ale opak je pravdou. Výrobci, kteří snížili obsah alkoholu, ve finále s cenami dolů nešli. Každý tak dostává v lahvi méně, za stejné peníze. Nejde ale jenom o cenu, i když o peníze jde až v první řadě. Odborníci vám potvrdí, že rozdíl 2,5 % obsahu alkoholu vypadá téměř zanedbatelně, ale na druhou stranu se i toto snížení projeví. A to ve vůni a chuti. Což jsou dvě podstatné vlastnosti, které právě na tom svém oblíbeném nápoji každý oceňuje nejvíc.

Alkohol je bez debat nositel chuti i vůně. Ani toto není zřejmě pro tuzemské výrobce tak přesvědčivé, jako ekonomický přínos na straně druhé. Výrobce nebo dovozce lihoviny musí zaplatit spotřební daň, která činí v současnosti 285 Kč za jeden litr absolutního alkoholu. Tato částka se pak rozpočítává na skutečný podíl alkoholu v daném výrobků. Buďme konkrétní. Na litrové lahvi 40 % tuzemáku musí výrobce nebo dovozce zaplatit spotřební daň ve výši 114 korun. Za litrovou lahev 37,5 % tuzemáku to je daň ve výši zhruba 107 korun. Jednoduše řečeno. Na litrové láhvi 40 % lihoviny zaplatí výrobce o zhruba 7 korun na spotřební dani více, než u 37,5 % lihoviny. U půllitrové lahve tuzemáku nebo vodky je pak rozdíl 3,60 Kč na jednu lahev. Někteří velcí výrobci šli ale ještě dál. Na pultech prodejen se objevily lahve stejného výrobce k nerozeznání od originálu, ale pouze s 35 % alkoholu a jiným pojmenováním. V tomto případě výrobce ušetří na litrové lahvi dokonce 14,40 Kč, nemluvě o tom, že tento nápoj již s tradicí „tuzemáku“ nemáš příliš společného.

Spotřeba lihovin se v České republice pohybuje v desítkách milionů litrů. Snížení obsahu alkoholu z klasických 40 % tak pro některé výrobce znamená obrovské výdělky v řádech desítek milionů korun. A to všechno na úkor spotřebitelů, protože prodejní cena tuzemáku nebo vodky s nižším obsahem alkoholu mnohdy zůstala stejná.

I přesto, že výrobci snižují obsah alkoholu, tak neváhají svůj výrobek nazvat třeba tradiční. Ne všichni výrobci však přistoupili na snižování obsahu alkoholu u tuzemáku nebo vodky.  Jedná se například o menší výrobce, zaměřené na lokální speciality, ale i velké společnosti jako likérka St. Nicolaus, která na našem trhu prodává tuzemák a vodku z řady Klasik, které jsou díky tradičnímu 40 % podílu alkoholu vyhledávaným arktiklem.

Tisková zpráva

[1] Sběr dat proběhl: 21. 4. 2016 – 8. 4. 2016. Respondenty výzkumu tvořil reprezentativní vzorek populace ČR ve věku od 18 do 64 let.