Malý vzrůstem, velký láskou k whiskey, to je Jack Daniel’s

Jack Daniel’s je značka dnes nejprodávanější whiskey. Životní příběh jejího zakladatele a četné otazníky v něm poutají dodnes. Pojďme se podívat na to, jak se náctiletý Jack dostal do čela destilérky i mnohem dál.

Narozen po smrti matky? Těžko, ale říká se…

Pokud navštívíte Lynchburg, město, kde dodnes stojí palírna Jack Daniel’s Tennessee Whiskey, uvidíte sochu jejího zakladatele a jmenovce. Na té je napsán rok narození 1850, ale nenechte se mýlit. V této době se nevedly žádné evidence ani neexistovaly rodné listy a možná právě proto se až později přišlo na to, že jeho matka byla v tomto roce již po smrti. Většina se tak přiklání k roku narození 1848. Co se ale ví jistě, je měsíc narození, září. Pokud byste rádi znali konkrétní datum, tak vám ušetříme čas, to nikdo nezná. Jack už jako velice mladý, ještě v dětském věku, opustil svou rodinu. Nejdřív našel útočiště u blízkého rodinného přítele Felixe Waggonera, poté se ho ujal luteránský pastor Dan Call. A ten doslova změnil jeho život a nasměroval ho na dráhu, o které si možná netroufal ani snít.

Náctiletý majitel palírny

Dan Call totiž, kromě toho, že byl pastorem, byl i znalý pálení alkoholických nápojů, a právě od něj se Jack naučil veškeré základy pro destilaci sour mash whiskey. V Callově malé palírně se tak Jack naučil nejnutnější a mohl se postupně zdokonalovat. Poté, co si Call musel vybrat mezi náboženstvím a výrobou whiskey, zvolil cestu duchovní a vše týkající se výroby alkoholu prodal Jackovi. Tomu bylo v té době mezi třinácti až šestnácti lety. Jack se tak stal hrdým majitelem palírny v Lynchburgu a v roce 1866 se tak začala psát historie dnes celosvětově nejprodávanější whiskey.

Co je tím tajemstvím?

Jackovo hlavní motto, kterým se v práci řídil, bylo „Everyday we make it, we´ll make it the best we can“. A jak že tato whiskey vzniká? Je třeba směsi kukuřice, ječmenného sladu a žita, to vše v přesném procentuálním zastoupení. Ta se poté smíchá s lynchburgskou pramenitou vodou, úplně nejpřesněji s vodou z pramenu ve vápencové jeskyni v Lynchburgu, která neobsahuje žádné železo, a poté přichází destilace, po které se nechá destilát po kapkách překapat přes třímetrovou vrstvu uhlí z javoru cukrodárného. A pak už se jen nechává zrát. Dodnes platí, že nezáleží na tabulkách ani kalendářích, ale na rodinné zkušenosti předávané z generace na generaci. Jen master distiller může říci, že je whiskey připravená.

No. 7 – označení plné otazníků

Zpět k tajemstvím a příběhům, které opřádají postavu Jacka Daniela. Na každé etiketě hranaté lahve Jack Daniel’s Tennessee whiskey, kterou si sám Jack pro svůj nápoj vybral v roce 1895, najdete označení No. 7. Co toto číslo znamená? Dohady se různí. Většina si myslí, že číslice byla zvolena proto, že se jedná o šťastné číslo, jiní tvrdí, že je podobná obrácenému písmenu J. Někteří zastávají teorii, že Jack našel ten správný recept a vyvážené složení na sedmý pokus, jiní zase, že 7 odkazuje na počet jeho milenek. Dohadů je spousta, ale právě to dokazuje fakt, že nikdo nezná pravdu. Čemu uvěříte vy? Když jsme u těch milenek, Jack se nikdy neoženil, ale dodnes u jeho hrobu stojí dvě bílé židle, to právě pro ženy, které pro něj přijdou truchlit.

„Velký chlap“

Jackova největší láska byla jeho whiskey. Zajímal se ale nejen o její výrobu, ale i expanzi. Vlakem se vydával na daleké cesty, pro propagaci využíval horkovzdušných balónů, svůj destilát měl údajně poslat i královně Victorii I. Pokud jste milovníky whiskey a už si plánujete cestu do Tennessee, abyste v Lynchburgu, kde dodnes vzniká každá kapka Jack Daniel´s Whiskey, ochutnali právě ji, rovnou na to zapomeňte. V Lynchburgu totiž stále platí prohibice a jen palírna Jack Daniel´s je výjimečným ustanovením z ní vyňata. Ještě před prohibicí tu ale sám Jack zřídil rovnou dva bary. Jeden nesl název White Rabbit Saloon, druhý Red Dog Saloon. A protože byl velký milovník hudby, založil dokonce i místní kapelu s názvem The Silver Cornet Band, pro kterou nakoupil veškeré hudební nástroje za své. A ačkoliv byl Jack možná vzrůstem malý, měřil okolo 1,5 metru, ve svém městě byl brán za „velkého chlapa“. Zemřel v říjnu roku 1911. Nikoliv stářím, ale na otravu ze zranění, které utrpěl kopnutím nohou do vlastního sejfu, který nemohl odemknout. Náhoda?

Zdroj: Tisková zpráva