Staropramen dosáhl za první republiky největšího rozkvětu

Počátek příběhu pivovaru Staropramen je neoddělitelně spjatý s českou národní emancipací druhé poloviny 19. století a soupeřením Čechů o jejich vlastní politický i společenský prostor. České země byly totiž od roku 1867 součástí Rakouska-Uherska a až do první světové války sváděly neúspěšný boj o větší autonomii, jazykovou rovnoprávnost a respekt v rámci monarchie. Součástí českého národního obrození se postupně stala i emancipace v hospodářské oblasti, která byla – v době, kdy většinu kapitálu držela německá elita – umožněna zakládáním svépomocných záložen. Díky kapitálu, který shromáždily, mohly být založeny akciové společnosti praktikující určitou formu českého ekonomického nacionalismu. Patřily mezi ně i budoucí významná jména naší ekonomiky: třeba Českomoravská továrna na stroje – pozdější základ strojírenského gigantu ČKD – nebo právě Akcionářský pivovar na Smíchově založený roku 1869.

Nový pivovar myšlenku českého národního podniku naplňoval od samého počátku. Hrdě se hlásil k české národní příslušnosti, používal výhradně češtinu jako jednací jazyk, podporoval národně buditelské aktivity, zaměstnával Čechy a preferoval české obchodní partnery. Za zmínku určitě stojí i umístění sochy Čechie na tehdejší varně, která měla všem lidem v pivovaru připomínat jeho vlastenecké hodnoty. V pivovarnictví se v této době podobný podnik nevyskytoval a většina českých pivovarů své češství z obavy před ztrátou německé klientely raději nezdůrazňovala. Všichni sládci a vrchní sládci pivovaru od jeho založení až do současnosti – a bylo jich jedenadvacet – byli navíc Češi.

Svou podporu českému hnutí dal Akcionářský pivovar na Smíchově najevo i v roce 1891, když masivně investoval do své účasti na Všeobecné zemské výstavě v Praze. Finance na svou prezentaci přitom navýšil právě ve chvíli, kdy vyšla najevo demonstrativní neúčast německých firem. Návštěva výstavy posilovala českou identitu a pivovar podporoval vysokou účast Čechů i jinak – třeba bezplatnými obědy pro školáky cestující do Prahy z příhraničních oblastí.

Čechům se Smíchovský pivovar přiblížil i samotným svým pivem. Jeho hlavní chloubou totiž byla dostupná desítka oslovující převážně ty, kteří se pohybovali ve stejném prostředí, v jakém pivovar vyrostl – tedy dělnické vrstvy tvořící většinu českého obyvatelstva. Mimochodem, pokud vás zajímá, jak mohla klasická smíchovská hospoda vypadat někdy na přelomu 19. a 20. století, máte možnost do ní nahlédnout přímo u stanice metra Anděl uprostřed Smíchova. V proskleném kontejneru se představuje vše, co do klasické české hospody patřilo (a možná stále patří) a seznámit se zde můžete i s historií pivovaru Staropramen a jeho příběhy.

On se totiž Staropramen už před první světovou válkou posunul na pozici druhého největšího pivovaru v Monarchii a svůj růst si – po oklepání se z válečného šoku – udržel i po vzniku samostatného Československa. Během první republiky sledovali jeho ředitelé nejnovější trendy v oboru a podařilo se jim vybudovat nejmodernější pivovar u nás. Staropramen se vypracoval na pozici československé jedničky, stal se třetím největším pivovarem v Evropě, a zdárně přežil i období hospodářské krize. Za to všechno přitom vděčil nejen modernizaci, ale i svému zaměření na domácí trh. Zatímco se další velké pivovary, třeba ty v Plzni nebo v Českých Budějovicích, výrazně soustředily na export, Staropramen se pil doma, v Československu, a stal se součástí zvyku „obyčejných” českých dělníků.

Ani během druhé světové války pivovarští na svou národní hrdost nerezignovali. Jak jinak si vysvětlit obrovské riziko, které v roce 1940 podstoupili, když před německou okupační správou ukryli téměř kompletní vybavení nové měděné varny, aby je zachránili před zabavením a využitím pro účely válečného průmyslu. Zazděná v budově Štěpánského mlýna nedaleko pivovaru zůstala varna až do konce války a její část dodnes slouží v pivovaru v Ostravě.

V 50. letech pak začal Staropramen, tolik oblíbený v domácích výčepech, šířit slávu českého piva i v zahraničí. Nejprve na východ od našich krajin (odtud jeho obliba na trzích bývalého východního bloku), s postupem času po celém světě. V současné době si Staropramen mohou vychutnat v 33 zemích světa a ročně se ho mimo ČR vypije na 380 milionů půllitrů. Smíchovské pivo je dlouhodobě druhým nejoblíbenějším českým pivem v zahraničí a v portfoliu své mateřské značky Molson Coors patří mezi trojici klíčových globálních značek. Pivo s nezaměnitelnou siluetou Pražského hradu na etiketách a půllitrech najdete kromě Evropy v hospodách a obchodech třeba v Koreji, Vietnamu, Kanadě nebo Austrálii.

Zdroj: Tisková zpráva