Pivovar Strakonice 1649 odmění neobyčejné řemeslníky

Více než dva roky trvala Peteru Nožinovi oprava zhruba 130 let starých varhan ve strakonickém, děkanském kostele svatého Prokopa, který pochází ze 13. století.

Varhany byly v původním stavu. Během generální opravy mu rukama nejméně čtyřikrát prošel každý ze zhruba 100.000 různě velkých dílů, ze kterých se varhany skládají.

Díky tomu, že zanechal ve Strakonicích nesmazatelnou stopu, se dočkal ocenění od strakonického pivovaru.

Peter Nožina se stal prvním řemeslníkem, kterého se pivovar rozhodl ocenit za to, co se mu povedlo. Výsledek je o to cennější, že z výsledku jeho práce mohou mít radost lidé ze Strakonic. Zajímavé je také to, že pivovar již dříve přispěl na opravu kostela svatého Prokopa částkou 50.000 korun.

Slogan pivovaru je již řadu let „Řemeslo s pěnou", a tak se pivovarští rozhodli upozornit na výbornou práci právě řemeslníků, kteří ve Strakonicích žijí, nebo zde pracují případně mají ke Strakonicím pevnou vazbu a starají se o to, aby město bylo stále krásnější.

„Nemusí to ale být nutně řemeslníci ze Strakonic. Chceme nějak odměnit ty mistry, kterých je v jejich oboru velice málo nebo patří jejich řemeslo mezi unikátní či mizející," uvádí Dušan Krankus, ředitel DUDÁK - Měšťanský pivovar Strakonice a.s., který se od ledna oficiálně přejmenuje na Pivovar Strakonice 1649, a.s.

Varhany v kostele svatého Prokopa postavila tehdy začínající varhanářská firma Rejna a Černý z pražských Vinohrad. Stalo se tak roku 1891 až 1892. Zakázka byla pro firmu velmi lukrativní, a získali ji díky tomu, že v roce 1891 prezentovali svůj první nástroj na Jubilejní zemské výstavě v pražských Holešovicích, kde získali zlatou medaili za varhany, které firma stavěla pro kostel svatého Mikuláše ve Zbirohu. Shodou okolností také tyto varhany před třemi lety restauroval právě Peter Nožina.

Nástroj ve Strakonicích je podle jeho slov jedním z krásných a větších romantických nástrojů na území jižních Čech, navíc je ve velmi autentickém stavu. Také je to jeden z největších nástrojů vyrobených firmou Rejna a Černý.

Varhany byly před restaurováním v původním stavu. Až na dílčí opravy, které měly charakter údržby, to pro varhany byla první generální rekonstrukce. „Kdy jsem pozornost věnoval i té nejposlednější plstičce (filcová podlepka, pozn.aut.) a zákoutí. Za těch 130 let se na varhanách podepsal zub času a pak zub červotoče, na některých místech i předchozí varhanáři. Při restaurování tedy rukama prošel každý z těch všech elementárních dílků, a to nejméně čtyři krát každý, a dílků to bylo věru hodně, zhruba 100.000," shrnuje Nožina, který má zcela unikátní povolání.

To se u nich v rodině dědí již ve třetí generaci. Varhanářskou linii začal dědeček Petera Nožici, který se do varhan začal podle jeho vlastních slov tak trochu "vrtat" v jižních Čechách a posléze dal v 60.letech do učení svoje tři syny, Františka do pražské varhanářské Igry, což je dnes již neexistující firma, která stavěla varhany; jeho dvojče Jiřího na klavírníka, tedy toho, co opravuje klavíry a otce Petera Nožiny Petra do kutnohorské varhanářské Organy, což je dnes už také zaniklá firma. Peterův strýc i otec se pak celý život věnovali a věnují varhanařině.

On od raného dětství s otcem procestoval celou řadu míst a byl u záchrany mnoha vzácných nástrojů. „Vzácný je pro mě ale každý nástroj, protože každé varhany jsou originální, nikde nenajdete dva úplně stejné kousky, možná podobné, nebo "bratříčky" z rukou stejného stavitele," uvádí.

Své řemeslo jsem tedy z části podědil. „Pak mezi 15 tým a 24 rokem jsem se varhanařině bránil, jak jsem mohl. Nakonec jsem jednoho krásného dne při procházce povltavskou stezkou ucítil tak velikou touhu věnovat se varhanám, že od té doby se tomu se zapálením věnuji. Pro mě to bylo tehdy to "mé" povolání," vzpomíná.

Nejraději podle svých slov restauruje takové varhany, které už neměly šanci na záchranu a existovala reálná možnost, že zaniknou. Třeba i chyběla většina píšťal, nebo byly zdevastované či nevhodně opravené. Peter tak měl před sebou úkol navrátit jim původní podobu, vcítit se do stavitele, jako by se díval pod jeho ruce, a obnovil vše s respektem k jeho odkazu.

Peter Nožina bydlí v Křečovicích nedaleko Sedlčan, v jižních Čechách v současné době aktuálně žádný odborník není, jeho kolegové to mají nejblíže z Plzeňského kraje nebo z Vysočiny.

Jižní Čechy jsou ale teď jeho „rajonem", kam má na servisy a drobné opravy, ale i za větší prací, nejblíže. „Tato informace od diecézního organologa mně potěšila, protože od dětství mám k jižním Čechám srdečně nejblíže, jižní Čechy miluji a přál jsem si zde působit."

Před Vánocemi, ale žádnou větší práci neplánuje. Teď se těší, že si odpočine a bude se věnovat rekonstrukci svého sídla, 200 let staré kamenné chalupy, kde vlastnoručně vše přetváří v útulný domov a stylovou varhanářskou dílnu. „To je takový můj relax, když je čas, což je ten největší problém."

K tomu bude občas usrkávat pivo ze Strakonic, které dostal nyní darem a předtím ho při pravidelných cestách ve Strakonicích pravidelně vychutnával.

„Myslím, že své řemeslo děláte moc dobře!" říká řemeslník. A totéž si myslí i v Pivovaru Strakonice. Od jeho ředitele Dušana Krankuse dostane zručný řemeslník 365 piv, aby si mohl každý den vychutnat pivo ze Strakonic.

Zdroj: Tisková zpráva