Komentář ke změně DPH na čepované pivo

Vinaři, ti se mají. Opravené vinné sklípky produkují nejen bílá a červená vína, dokáží přilákat lidi a cestovní ruch oživí okolí. A ještě neplatí ani korunu spotřební daně u tichých vín. Tím, že neplatí spotřební daň, mají logicky více zisku.

Minipivovary jsou naopak zatěžovány byrokracií, odvodem neúročených záloh za spotřební daň piva a dohledem celní správy nad únikem spotřební daně. Současná legislativa říká, že za minipivovar je považován takové zařízení, jehož roční produkce nepřekročí 10 tisíc hektolitrů hranici výroby piva.

Jak tedy přistupovat k pivovaru ve vztahu nejen k DPH, ale hlavně ke zmíněné spotřební dani, která je pro pivovary v rámci výdajů nezbytností?
Základem spotřební daně z piva je podle zákona „množství piva vyjádřené v hektolitrech“. Pro minipivovary s výstavem do 10 tisíc hektolitrů piva za rok platí sazba 16 korun. Uvedeme jeden příklad: za 1 hektolitr 11° piva (11 % extraktu původní mladiny, dříve stupňovitost) malý pivovar zaplatí 16 korun, což jednoduchou násobilkou vychází na 176 korun. Litr „jedenáctky“ stojí 1,76 korun, půllitr pak vyjde „jen“ na 0,88 korun.

Jenomže – pokud roční produkce minipivovaru je 1500 hektolitrů „jedenáctky“, na spotřební dani odvede 264 tisíc korun. V Česku je asi 500 minipivovarů, od nichž stát přibližně vybere asi 132 milionů korun.

Nabízí se otázka, proč by nejmenší minipivovary měly platit spotřební daň, proč by měly vést podrobnou daňovou evidenci, proč volat celní správu ke každému vylitému pivu. Řešením by bylo zavedení spotřební daně ve výši 0 Kč pivovarům s výstavem do 10 000 hl piva ročně.

Zdroj: Tisková zpráva